Milí čtenáři, dovolte, abych letošní školní rok uzavřela projevem naší žákyně, který pronesla u příležitosti slavnostního rozloučení se školou: Vážené paní učitelky, milí žáci, devět let uplynulo jako voda. Je konec školního roku a já zde stojím, za naší třídu, ačkoliv jsme si nedokázali představit, že tato chvíle nastane. Je to už dávno, co jsme byli malí vystrašení a zároveň plni naděje, co nás v té škole asi čeká. Paní učitelky nám vyprávěly, jak se budeme učit zároveň s hraním a všechno bude skvělé. My jsme jenom koukali těma velkýma upřímnýma očima a věřili jsme každému slovu. Postupně času jsme však pronikli do reality a zjistili, že ne vždycky budou dobré výsledky bez úsilí a snahy. Za tu dlouhou dobu, co jsme spolu, jsme si nasbírali obrovské množství vzpomínek. Samozřejmě si všichni budeme pamatovat naše skvělé učitelky a jejich hlášky typu „ bože, co já to mám za třídu“ anebo „přines mi žákovskou“. Děkujeme všem učitelkám za jejich ochotu nám pomoct, poradit a naučit. Víme, že někdy, pardon …často… No tak dobře, skoro každý den to byl opravdový boj. Děkujeme naší paní třídní učitelce za její výdrž a ochotu nás něco naučit. Proto se omlouváme za způsobené problémy a nervy. Víme totiž, že je budete potřebovat pro další generaci a tak vám přejeme hodně štěstí, protože to budete potřebovat. Chceme ještě jednou poděkovat všem učitelkám, děkujeme za krásných devět let. Myslím, že k tomu není co dodat. Mgr. Renáta Drechslerová